Klasický přístup k projektování staveb vs BIM

Klasický přístup

Klasickým přístupem se rozumí projektování pomocí papírové dokumentace a křivek (2D problematika). Ať už jde o projektování v ruce nebo projektování v elektronické 2D CAD podobě, nese metoda řadu kladů a záporů.

Tvorba dokumentace tímto přístupem je rychlá v prvních fázích projektování. Projektant kreslí vždy jen daný výkres (půdorys, řez, pohled) a potřebné informace si do daných výkresů zanáší pomocí kót a odkazů s textem a pomocí tabulek. Dalším kladem je dostupnost softwaru, ve kterém lze projekt rýsovat při projektování v elektronické podobě.

Projekt se začíná komplikovat v okamžiku, kdy investor chce provést změnu a jsou pro projekt potřeba i další profese jako je statika, rozvody TZB a požárně bezpečnostní řešení stavby. Každá dílčí profese vytváří novou dokumentaci nezávisle na plánech ostatních profesí. Je tak obtížná koordinace všech zapojených stran (například: statik na základě požadavku upraví pozici nosné stěny, musí dát vědět všem zúčastněným stranám, že změnu provedl, projektant vzduchotechniky musí změnit umístění rozvodů, to se může křížit s projektem rozvodů zdravotechniky a pakliže tyto kolize už nikdo další nezkontroluje, může vzniknout komplikovaná situace při realizaci stavby). Jednotlivé profese musí komunikovat mezi sebou tím, že si předávají svou verzi dokumentace a je velice obtížné zajištění absence jejich kolizí, ztrátě dat a udržení aktuálních verzí. Pro správce budov a státní správu je zároveň důležitý přehled aktuálních informací o projektu ve fázi provozu objektu, což může být vzhledem k velkému počtu verzí projektu leckdy obtížně dohledatelné.

Přístup k projektování najde své opodstatněné využití především u malých a méně složitých projektů, kde není potřeba dbát větší pozornosti na koordinaci jednotlivých profesí. Při tvorbě projektu dochází k duplikování informací v projektu, což může při změně návrhu zapříčinit chybu. Je zde kladen menší požadavek na znalosti softwaru a celková pořizovací cena licence softwaru pro rýsování je přijatelná. V současnosti se jedná o velice rozšířený přístup. U komplikovanějších projektů může přinést řadu chyb, které se projeví až v pozdějších fázích stavby, což může stavbu v celkovém měřítku značně prodražit.

Informační modelování budov

Hlavním rozdílem oproti klasickému projektování je celkový přístup k zacházení s informacemi. Zpracování nového projektu od počáteční fáze začíná zpracováním modelu architektem. Ten může model sdílet se statikem a stavebním inženýrem ve fázi studie. Ve fázi dokumentace pro územní rozhodnutí a dokumentace pro stavební povolení na tomto modelu mohou spolupracovat další profese, jako požární specialista, projektant TZB nebo energetický specialista. Profese mohou mít stavební informační model jako podklad ve svém modelu – veškeré informace z podloženého však mohou čerpat, ale nemohou do něj zapisovat. Statik může využít geometrii modelu pro další posouzení ve svém software. V pozdějších fázích model využije vedení stavby při realizaci a ve fázi užívání model použije správce budovy.

obr. 1 Schéma komunikace stran:
(a) klasický přístup k projektování staveb;
(b) využití sdíleného informačního modelu stavby (Zdroj: vlastní)

Jak je patrné z obr. 1, jednotlivé zainteresované strany jako jsou profese (projektant, architekt, statik, požární technik, projektanti TZB a elektrických rozvodů), vedení stavby, správa budovy a investor nemusí při změně v jejich návrhu komunikovat se všemi zbylými profesemi. Jednotlivé zúčastněné strany používají jeden model, který může být sítově sdílený. Jednotlivé úpravy se zobrazí ostatním uživatelům modelu ihned po synchronizaci dat.

Sdílený informační model budovy usnadňuje koordinaci jednotlivých profesí. Což napomáhá k včasnému opravení kolizí. Celý přístup šetří čas a peníze v pozdějších fázích projektu. Největšího využití modelu se dosáhne při používání modelu všemi zainteresovanými stranami. Model nese i další datové informace o výrobcích. Vytvořený model lze efektivně využívat ne jen pro dokumentaci a realizaci, ale především také ve fázi užívání stavby až po její demolici.

Závěr

Rozvoj výpočetní techniky umožnil projektování staveb pomocí informačního modelování budov (BIM). Model, který vedle geometrických informací uchovává i informace datové. To přináší řadu výhod oproti klasickému přístupu projektování. Při projektování stavby ve 2D nelze pro jednotlivé profese vyřešit tolik nesrovnalostí, jako při využití 3D modelu stavby. Projekt a stavební proces využívající BIM modelu je více transparentní a při jeho tvorbě se eliminuje řada chyb. Není to jen 3D model, ale především jsou to informace v něm uložená, které lze dále využívat ve správě budovy v průběhu celé životnosti stavby. Technologie se nejvíce využívá pro kontrolu dokumentace, odhalování vad stavby a koordinaci profesí. Model lze využít pro vytvoření výkazů výměr a získat data daleko rychleji než klasickým přístupem k projektování. Užití znamená počáteční investici pro projekt, která se ovšem vrátí v pozdějších fázích životního cyklu stavby. Vytvořený model lze využít pro další účely a nemusí se vytvářet nová dokumentace. Data v modelu lze využít pro automatizování řady výpočtů, které jsou stále aktuální.

Metoda je v současnosti málo rozšířená. Může za to malá osvěta o efektivnosti a výhodách. Dále současná nepřipravenost projektantů a realizačních firem využít potenciál metody, malé znalosti a proškolení zaměstnanců firem. Pro projektanty je kromě odborných znalostí ve svém oboru kladen větší důraz na znalosti softwaru. Pro společnosti metodika představuje výzvu, která ovšem znamená ušetření financí v průběhu pozdějších fází životního cyklu stavby.